Fan Fiction - Harry Potter - Série - Esprite



ESPRITE
Kapitola 8 - Jablko nepadá vždy blízko ke stromu


„Plánuješ přidat se k němu?“ zeptal se Harry naléhavě a cítil ledový dotek strachu kolem srdce - nebál se toho, o čem mluvil; bál se odpovědi, které se mu mělo dostat.

„Ke komu?“ hlesl Draco, přestože mu muselo být jasné, koho má Harry na mysli.

„Vždyť víš. K Voldemortovi.“

„Takže i ty věříš tomu, o čem si šušká půl školy?“ Draco s povzdechem potřásl hlavou. „Jenom proto, že můj otec... Pravda, vždyť jablko přece nepadá daleko od stromu,“ řekl s tichým sarkasmem a pohlédl Harrymu do očí.

Při tom pohledu Harryho zamrazilo – v Dracových očích se odrážela bolest, smutek, zklamání. Jak snadné je někoho ranit, uvědomil si Harry hořce.

„Draco - nesoudím tě podle tvého otce. Nesoudím tě vůbec, ale...“ Harry se odmlčel, jako by hledal vhodná slova, „musel jsem se zeptat. Jestli budeme někdy v budoucnosti stát proti sobě, bude pro nás oba lepší všechno - ať už je to cokoliv - skončit hned teď. Nesnesl bych to...“ mluvil tiše, ale jeho hlas byl plný napětí a intenzity.

Draco ho celou dobu poslouchal a jen ho probodával pohledem - pohledem, v němž se Harry nenávratně ztrácel a stálo ho obrovskou námahu, aby dokázal smysluplně uvažovat a říct vše, co měl na srdci. Když domluvil, Draco zůstal chvíli nehnutě sedět a místnost na okamžik naplnilo tíživé ticho.

Pak Draco konečně promluvil, tlumeně, nikdo kromě Harryho by ho nemohl slyšet, kdyby byl i jen kousek od nich.

„Harry, já nejsem jako můj otec, nikdy jsem nebyl a nikdy nebudu, ať už si lidé myslí, co chtějí,“ šeptal se zvláštně jemným podtónem a opatrně pohladil Harryho po tváři, pak vzal jeho obličej do dlaní a naklonil se k němu, aby vtiskl lehoučký, téměř neznatelný polibek na jizvu na Harryho čele a vzápětí pokračoval, s tváří jen kousíček od Harryho. „Ale mít jakýkoliv vztah se synem, který odmítá následovat svého otce - Smrtijeda, i jeho Pána, rozhodně neznamená nic jednoduchého nebo bezpečného, ani pro tebe ne. Obzvlášť pro tebe. Takže pokud...“ ztěžka se nadechl, „...pokud to chceš skončit, pokud chceš vycouvat, než bude pozdě... udělej to, chápu to,“ řekl a místo Harrymu do očí se díval do země.

„Chceš abych to udělal?“ vydechl Harry a hrdlo se mu nepříjemně sevřelo.

„Ne,“ přišla téměř okamžitě odpověď, bez zaváhání, s rezignací.

Harrymu se neuvěřitelně ulehčilo - podruhé v tom stejném dni se obával, že Draco bude chtít vše, co se mezi nimi stalo, prostě smazat.

„Pak není co řešit,“ řekl a nechal sklouznout své prsty z místa, kde svíraly paži druhého chlapce, po celé její délce, aby se setkal s jeho rukou. Teplo vycházející z Dracovy dlaně jako by se šířilo celým Harryho tělem a naplňovalo ho klidem a spokojeností, které v posledních dnech postrádal.

Draco se pousmál a volnou rukou opět přejel po Harryho tváři, odhrnul mu tmavé pramínky vlasů z čela a ukazováčkem obkreslil jizvu ve tvaru blesku. Když sebou Harry nečekaně trhl, překvapeně prst oddálil a sleduje zmatený výraz v jeho obličeji se zeptal:
„Bolí to?“

„Ne,“ zakroutil Harry hlavou. „Já jen... nejsem na to zvyklý. Než jsi mě před chvílí políbil na čelo, nikdo jiný se té jizvy nedotkl, kromě mě.“

„Vadí ti to?“

„Ne,“ zašeptal Harry v odpověď.

Draco se k němu naklonil trochu blíž, aby mohl umístit další polibek na znamení na jeho čele. Harry se zachvěl vzrušením a instinktivně zavřel víčka v očekávání, když Draco opsal tvar blesku špičkou jazyka a poté pokračoval jemnými doteky rtů po jeho čele dolů po spáncích, na hořící tváře. Opatrně mu sundal brýle a odložil je stranou, aby ho mohl políbit na obě víčka. Pak vzal jeho spodní ret škádlivě mezi zuby a několikrát zlehka skousl, než konečně vklouzl jazykem do Harryho úst.

Harry si jen nepřítomně uvědomil, jak moc se mu líbí, jak Dracovy polibky chutnají – byly provokativně nahořklé a také z nich byla cítit mentolová svěžest - to musela být zubní pasta. Harry se trochu zastyděl - na čištění zubů ani nepomyslel, když sprintoval po schodech do astronomické věže. Nicméně nezdálo se, že by ten drobný nedostatek Dracovi nějak zvlášť vadil. Harrymu připadalo, jako by se ho zmocňovala závrať, naprosto se ztrácel ve sdíleném polibku a přistihl se, že polohlasně zasténal, když Draco opustil jeho ústa a laskaje jeho krk střídal polibky s jemnými stisky zubů a smyslnými cestičkami kreslenými jazykem, které rychle osychaly, zanechávajíce Harryho kůži příjemně pálící a neobvykle citlivou.

„Můj bože, Harry,“ zašeptal Draco trochu ochraptěle, zatímco vdechoval vůni Harryho pleti, kterou právě zlíbal. Líbila se mu její hebkost a její lehce snědý odstín a chtěl z ní vidět, cítit a ochutnat víc... Chtěl se dotýkat celého Harryho těla, asi jako ve snech, které ho provázely od toho odpoledne, kdy Harryho překvapil po famfrpálovém tréninku.

„Copak?“ reagoval Harry potichu, zatímco se prsty mazlil s Dracovými světlými vlasy - fascinovaly ho svojí barvou i kvalitou, nebylo mu jasné, proč si jich dřív vůbec nevšiml a tím víc si to chtěl teď vynahradit. Hrát si s Dracovými vlasy bylo báječné...

„Nevím, proč mi trvalo tak dlouho, než jsem dokázal pochopit všechno to mezi námi.“ Prstem zmapoval Harryho rty, poté si položil ruce na jeho ramena a začal si ho pozorně prohlížet. „Řekl ti někdy někdo, jak moc ti zelená sluší?“ usmál se a dlaní pohladil rukáv zeleného svetru, který Harry letos o Vánocích dostal od paní Weasleyové. (Půjde ti dobře k očím, vzpomněl si Harry na její komentář. To snad ne, vždyť je to zmijozelská barva! pronesl tehdy na adresu onoho svetru.)

Harry překvapeně vyjekl, když bez jakéhokoliv varování ucítil dotyk Dracových prstů na holém břiše, pod svetrem a košilí, která mu nedbale plandala z kalhot. V prvním okamžiku chtěl Harry automaticky ucuknout, ale... ALE! Nebylo to vůbec nepříjemné.

„Můžu?“ zeptal se Draco a naznačil Harrymu, že mu přetáhne svetr přes hlavu. Harry jen kývl a nechal se ze svetru, ve kterém mu tak jako tak začínalo být horko, svléknout a zůstal sedět v bílé košili.

Harry jen jako ve snu sledoval, jak mu Draco postupně rozepíná knoflíčky košile, sklání se a pokrývá každý kousíček nově odhalené kůže horkými polibky. Když se vypořádal s posledním knoflíkem a celou cestu od Harryho pupíku, přes hrudník a krk až po bradu, kterou předtím směrem dolů vyznačil doteky rtů, teď zopakoval jazykem směrem vzhůru, Harry jen zalapal po dechu a v hlubokém polibku si Draca přitáhl k sobě, třesoucími se prsty zápole s knoflíky na nepochybně drahé a značkové košili, kterou měl Draco na sobě. Zrovna, když se mu podařilo povolit poslední knoflík, se Draco trochu odtáhl - šedé oči měl přivřené a zpod jeho řas zářila touha a vzrušení, když se pohodlně natáhl na pohovku a rukou si podložil hlavu. Harry se k němu bezmyšlenkovitě sklonil a po drobném zaváhání na něm spočinul celou vahou, aby mohl pokračovat v líbání. Bylo to elektrizující, konečně cítit Dracovu jemnou kůži na své, jeho nahou hruď proti své a jeho paže pevně kolem vlastního těla. Bylo to... dokonalé. Nekonečně dlouho strávili v jediném polibku a Harry měl dojem, že pomalu upadá do bezvědomí, když mu myslí proletěl poslední odlesk reality - uvědomil si, že Draco má jednu ruku v místě, kde by ji ASI mít neměl, a že se prsty zabývá zapínáním jeho kalhot.

„Draco...“ promluvil Harry, zoufale se snaže srovnat si myšlenky v hlavě. „Ještě ne -“ šeptal mezi zrychlenými nádechy. „Nejsme tak daleko.“

Draco otevřel oči, svou ruku přesunul na Harryho rameno a omluvně hlesl: „Promiň.“ Jeho oči zračily nejistotu a něco, co v nich Harry v životě neviděl... Záleží mu na mně? zeptal se sám sebe, studuje ten výraz.

„Harry, já... nechtěl jsem...“ Draco se očividně cítil provinile, zuby si neklidně skousl spodní ret.

„V pořádku,“ zašeptal Harry, jemně blonďatého chlapce políbil na špičku nosu a usmál se.
„Malfoyi, víš, že jsi opravdu rozkošná bytost, když odložíš ten svůj snobský, povýšený výraz?“ troufl si vyslovit to, co ho právě napadlo, zatímco si zálibně prohlížel Dracovy rysy a rozcuchané vlasy nepořádně rozhozené kolem Dracovy hlavy, kontrastujíce s tmavomodrým sametem pohovky.

„Pottere, víš, že dokážeš být opravdu sexy, když odložíš svoje oblečení?“ odvětil Draco s neslušně vyhlížejícím úsměvem. „Nerad to říkám, Harry, ale mohl by ses ze mě zvednout?“ řekl potom.

„Proč? Mně se to líbí.“

„Mně taky - až moc,“ pousmál se Draco a v očích mu rozpustile zajiskřilo. Harry zčervenal, když si uvědomil, jak těsně na Dracovi leží celým tělem - tedy i pánví - a došlo mu, že ani jednoho z nich to ROZHODNĚ nenechává chladným... „A vzhledem k tomu,“ promluvil Draco znovu, „že - jak jsi správně podotkl - nejsme takhle daleko, asi bude pro nás oba jednodušší to teď přerušit. Jinak...“ zatvářil se stylem nevinnost sama, „za sebe nemůžu ručit.“

„Správně,“ řekl Harry, namáhavě se zvedl a zůstal sedět vedle Draca.

„Harry...“ Draco vzal jeho ruku, chvíli jako by uvažoval, co a jak chce říci, pak zakroutil hlavou a jen vtiskl polibek do Harryho dlaně.

„Měli bychom jít,“ zkonstatoval Harry po dalších několika minutách, kdy jen tiše seděli, každý ponořený do svých myšlenek, oba snažíce uklidnit se jak psychicky, tak fyzicky.

„Doprovodím tě do sklepení,“ řekl Harry a zvedl svůj neviditelný plášť. „Bude to bezpečnější a nenápadnější.“

„Pottere, nepotřebuju neviditelný plášť, abych se vyhnul Filchovi nebo jeho kočce! Nepodceňuj nás zmijozelské!“ odmítl Draco jeho nabídku. „Dobrou noc, Harry...“ dodal jemnějším tónem a poté už s neslyšným vrznutím dveří opustil pozorovatelnu.

~*~


Draco doběhl do zmijozelských sklepení a ve své ložnici ze sebe začal shazovat kusy oděvu, když ze škvíry mezi závěsy vykoukly hlavy Crabba s Goylem.

„Kdes byl takhle v noci, Draco?“ zeptal se Crabbe a s poťouchlým úsměvem šťouchl do Goyla, který se uchichtl.

„Muchlovat se s Potterem,“ prohodil Draco nedbale.

Jeho dva kumpáni na něj zůstali několik okamžiků nechápavě zírat, načež propukli v hlasitý smích, který jistě musel probudit polovinu jejich koleje z poklidného spánku.

„Ten se povedl, Draco!“ pokývl Goyle uznale hlavou oceňujíc Dracův výrok, který - přesně jak Draco předpokládal - považovali oba za vtip.

Draco jen nadzvedl obočí a líně se ušklíbl.

Když si svlékl veškeré svrchní oblečení a zůstal stát jen ve spodním prádle, přehodil si rychle přes ramena svůj zelený župan a okamžitě se do něj zahalil. Byl v tu chvíli nesmírně rád, že ložnice je osvětlena jen bledými paprsky vycházejícími z konce jeho hůlky - opravdu nestál o to, aby si Crabbe či Goyle všimli jeho vzrušení, což by samozřejmě nezůstalo bez komentáře.

„Jdu si dát sprchu,“ oznámil těm dvěma. A měla by být ledová, napadlo ho, zatímco odcházel z ložnice. Nicméně na to Draco neměl náladu - spíš se chystal vlastnoručně dokončit to, co Harry začal svými polibky a dotyky.

Když konečně nahý vklouzl pod příjemně masírující proud horké vody, uvědomil si, jak moc si přeje, aby to byl právě Harry Potter, nebelvírský hrdina, kdo ho přivede až na vrchol, a ne on sám...

++ Komentovat ++

++ Předchozí kapitola ++ Další kapitola ++

++ Zpět na výběr kapitol ++

++ Zpět na přehled Harry Potter fan fiction ++