Fan Fiction - Harry Potter - Série - Esprite



ESPRITE
Kapitola 6 - Nezvykle obtížný trest

Wonder if you are the one I need
Wonder if it’s you to make me complete
Wonder if you give me anything for the peace you steal
Wonder if what I feel is real


~*~

Máme leštit čočky?!“ vydechl nevěřícně Harry, který vyskočil ze svého křesla, zatímco Brumbál mluvil a stál nyní bezradně uprostřed nevelké pozorovatelny. Ze směru, kde seděl Draco, uslyšel lhostejné povzdechnutí a byl si jistý, že Malfoy má oči v sloup.

Draco líně vytáhl hůlku, namířil ji na několik dalekohledů vyrovnaných podél jedné zdi a zamumlal: „Polirio.“ Zaprášené čočky se zaskvěly křišťálovou čistotou. „A je to,“ řekl víc pro sebe než Harrymu. „Jestli tohle má být extra náročný trest...“

Harry ještě chvíli přešlapoval na místě, pak se nadechl a udiveně řekl: „Jestliže jsme tedy hotovi... a tohle byl celý trest... Asi můžeme jít?“

„Zřejmě.“

„Tak...“ Harry váhavě vykročil ke dveřím. Prosím, nenech mě jít! Jeho mysl se upínala k druhému chlapci, který stále netečně okupoval pohovku. Ne teď, ne takhle, ne jen tak, Draco!!! Jímalo ho zoufalství. Nechtěl jít pryč, přál si, aby Draco udělal něco, čím by ho zastavil, aby řekl jediné slovo, ale Harryho pokusy o telepatii se zdály být marné - nic, Draco ho snad ignoroval.

Harry už dosáhl dveří, musel prostě odejít, VŠECHNO bylo pryč, ztracené... Co všechno?! Právě, že NIC, co by mělo být? Asi ti vážně přeskočilo, když sis mohl myslet, když jsi doufal, že Malfoy, MALFOY... Harry, ty IDIOTE!

Vzal za kliku a...

„Harry.“


Draco cítil, jak mu srdce zběsile tluče v hrudi, v hrdle měl nepříjemně sucho, jeho zuby se ostře zarývaly do spodního rtu, který si nevědomky kousal, každou chvíli by mu musela začít téct krev, pěsti měl zaťaté tak pevně, až jeho klouby úplně zbělely, zvuk Harryho kroků mu drásal uši, protože věděl, že každým z nich se Harry přibližuje ke dveřím a tím se vzdaluje jemu.

Nechoď, Harry, bože, stůj! Veškeré jeho myšlenky se vytratily a zůstala jen ta jediná: Prosím, zůstaň tady!

Ale vždyť ty ho můžeš zastavit. Stačí pouhé slovo, jedno jediné...

Draco prožíval vnitřní boj. Jeho pýcha a hrdost mu nedovolovaly... Necháš svoji hloupou pýchu zvítězit nad pravými pocity?! Draco už vícekrát narazil, právě kvůli své přílišné hrdosti. Ne tentokrát. Ne, když jde o Harryho Pottera, rozhodl se. Chtěl křičet, stejně jako celá jeho bytost křičela...

Z jeho rtů vyšlo jediné slovo, spíš zašeptané než vyřčené, tak tiché, že by bylo snadné je přeslechnout: „Harry.“

Harry cítil zvláštní impuls proletět celým tělem. Na chvíli zavřel oči, stále obličejem ke dveřím. Bylo to, jako by se ocitl na horské dráze - před zlomkem vteřiny se propadal hlouběji a hlouběji do temné beznaděje - a teď jako by se vznášel výš a výš.

Uvědomil si, že klika, kterou stihl stisknout, nepovolila. Konečně se otočil a setkal se s pohledem zmijozelského chlapce klečícího nyní na pohovce, s lokty na opěradle, tváří k němu.

Promluvili téměř nastejně:

„Je zamčeno,“ hlesl Harry.

„Nemyslím si,“ začal Draco a pohlédl Harrymu přímo do očí, „že vyleštit několik čoček pomocí kouzel je všechno, co po nás Brumbál chtěl.“

„A co tedy?“ zeptal se Harry, sleduje Draca, jak se zvedl z pohovky a zůstal stát kousek od něj.

„Co třeba, abychom vydrželi hodinu v téhle místnosti, aniž bychom se navzájem zabili?“ prohodil Draco už s menším napětím v hlase.

„Cože?“ vytřeštil Harry oči a začal přecházet sem a tam. „To je ale dost blbý trest,“ mumlal polohlasně.

„Brumbál očividně přesně věděl, o co mu jde. Jak tak koukám na tvoji reakci...“ zdvihl Draco pobaveně obočí, pozorujíc Harryho rostoucí nervozitu. Být hodinu zavřený v nechvalně proslulé věži s někým, jako byl Draco...

„Tss,“ sykl Harry.

„Ty jsi takový pokrytec, Pottere!“ zkonstatoval Draco a kdyby se Harry byl na něj díval, všiml by si jiskřiček v jeho očích.

Harry se ušklíbl, ačkoli věděl, že Draco má pravdu - opravdu se teď choval jako pokrytec. Před chviličkou ho děsilo pomyšlení na odchod a nyní se tvářil, jako by mu Malfoyova přítomnost vadila.

„Měl by sis ujasnit, co vlastně chceš.“

„Ty...“ Harry se zastavil přímo před svým protivníkem, ukazováčkem se zabodl do jeho hrudi a díval se na něj tak zblízka, že cítil Dracův dech na vlastních rtech. „Ty mě vůbec neznáš! Nevíš - nemůžeš vědět, co já chci!“ Harry se přistihl, že téměř křičí.

Byli skoro stejně vysocí, oči v jedné rovině, a stáli si tak blízko, že se dotýkali špičkami bot.

Vypadáš opravdu úchvatně, když se vztekáš, pousmál se Draco v duchu. Z ničeho nic chtěl... potřeboval... musel ještě zmenšit vzdálenost, jež je dělila. Prsty pevně sevřel Harryho paži a přitáhl ho k sobě. Líčkem se otřel o Harryho tvář hořící rozčilením, až se ústy dotkl Harryho ucha.

„Tak mi ukaž, co chceš, Harry Pottere,“ šeptal a jeho pohybující se rty lehounce zalechtaly Harryho na ušním lalůčku.

Prostě - to - udělej! ozval se hlásek uvnitř Harryho. Celý se třásl - bylo to tak skvělé, být zase Dracovi blízko. Cítil žár vycházející z Dracova těla, když se dotýkali téměř po celé jeho délce. Vnímal, jak Dracova hruď stoupala a padala, stejně rychle jako jeho vlastní.

Harry zdvihl ruku, aby vzal mezi palec a ukazováček Dracovu bradu a natočil si jeho obličej k sobě. Chvíli jen hleděl do Dracových očí, které teď vypadaly skoro černé, rozšířené panenky zakrývaly většinu stříbřitě šedých duhovek. Jistě by byl schopen opájet se tím pohledem snad donekonečna, kdyby Draco v následující sekundě nezamrkal a nenechal oči téměř zavřené.

Harry instinktivně také zavřel víčka - a pak už nevěděl a nevnímal nic, kromě chvění, které jím prostoupilo, když udělal drobný pohyb hlavou, čímž se rty poprvé dotkl Dracových.

Draco nechal Harryho převzít veškerou iniciativu, když po prvním letmém dotyku pokračoval s opravdovým polibkem. Nechal ho jazykem pootevřít jeho rty a vklouznout dovnitř, teprve pak se špičkou vlastního jazyka setkal s Harryho.

Harry nelíbal dokonale, ale... Bylo to vzrušující. Draco neměl tušení, co řekne, udělá, jak se zachová potom - tím víc si přál pokračovat. Rukama přejel směrem vzhůru po Harryho pažích, které ho teď objímaly v pase, a prsty si začal hrát s jeho vlasy. Kdysi si vždycky myslel, že musejí být hrubé a nepořádné, ale bylo to, jako by zabořil prsty do černého hedvábí; Harryho vlasy byly stejně hebké a jemné jako jeho vlastní. Přitáhl Harryho ještě těsněji k sobě a cítil lehkou závrať, když ho držel ve stále intenzivnějším polibku.

Harry měl dojem, jako by ztrácel pevnou zemi pod nohama. Právě se líbám s Dracem Malfoyem, byla poslední a jediná věcná úvaha, které byl schopen. A je to zatraceně úžasné! Nikdy, za celých sedmnáct a půl roku, necítil nic podobného. Euforii, vzrušení, touhu a... úplnost. Byl Draco Malfoy tím, co mu celou dobu chybělo, po čem prahnul? Bezmyšlenkovitě opětoval polibky a nevnímal nic jiného, než bytost, kterou - konečně! - svíral v náručí.

Panebože. Tohle je šílené! napadlo Draca, ale bylo mu to jedno. Všechno, co chtěl, byly Harryho rty na jeho a Harryho ruce na jeho bocích. Draco přejel dlaní po Harryho tváři, rudé a horké. Dotýkat se toho obličeje bylo překvapivě příjemné. Všechno, co si přál, byl Harry Potter. Chtěl ho prostě jen objímat, zasypávat polibky, chtěl ho ochutnávat jako e
otické ovoce, chtěl z něj postupně svléknout každý kousek oblečení, chtěl ho položit na zem a...

Uslyšel zaklepání na dveře.
Oba chlapci od sebe zděšeně odskočili. Harry zavrávoral a teprve teď si uvědomil, že má nohy jako z cukrové vaty. Letmo pohlédl na Draca stojícího asi metr a půl od něj. Draco měl oči široce otevřené, jindy úzkostlivě upravené vlasy byly pocuchané, jeho tváře hořící rozrušením získaly zdravě růžovou barvu, jeho rty vypadaly plnější a červenější - každý kousíček Draca Malfoye jako by jiskřil čímsi živým a elektrizujícím. To kvůli mně vypadá takhle? blesklo Harrymu myslí, zatímco na Draca němě zíral.

Když Albus Brumbál konečně vstoupil, našel Harryho Pottera a Draca Malfoye postávajíce uprostřed malé místnosti - oba dva byli rozcuchaní a prudce oddechovali. Jestliže postřehl něco z husté, napjaté atmosféry nebo překvapených, provinilých výrazů dvou mladých mužů, nedal na sobě nic znát, když řekl:
„Váš trest je u konce,“ jeho hlas byl přívětivý jako obvykle.

Ani jeden z chlapců se nepohnul, jen dál hleděli do země.

„Můžete jít,“ doplnil Brumbál.

Na to oba vykročili ke dveřím a opustili pozorovatelnu. Na chodbě se zastavili, žádný z nich se neměl k tomu cokoliv říct.

Harry po očku koukal na Draca, který neklidně přešlapoval na místě.

Draco vycítil Harryho pohled, ale nemohl se na něj podívat, přestože na druhou stranu tolik chtěl... Pulsující napětí se stávalo nesnesitelným. Rychle prošel kolem Harryho a bez jediného ohlédnutí zmizel na točitých schodech vedoucích dolů z astronomické věže.

Harry ztěžka polkl, načež se jako ve snách začal pomalu pohybovat ze schodů. Draco mu neřekl ani slovo, ani se na něj nepodíval - Co tohle zase znamená? Nevěřícně si přejel bříšky prstů po rtech, stále ještě nezvykle vnímavých a citlivých díky dráždivému polibku, který byl před několika okamžiky téměř násilně přerušen. Když si olízl rty, měl dojem, že na nich pořád lpí něco málo z příchuti Dracových úst.

„Carpe diem,“ zamumlal Harry unaveně, když dorazil až k tajnému vchodu do nebelvírské společenské místnosti, a Buclatá dáma se vyklonila, aby ho pustila dovnitř. S povzdechem prolezl vstupním otvorem.

„Hej, Harry, tak co, jak je?“ zahlaholil vesele Ron, který hrál s Deanem a Seamusem navzdory pozdní hodině stále ještě Řachavého Petra, přičemž všichni se povzbuzovali máslovým ležákem.

„Vyčerpaně,“ podařilo se Harrymu ze sebe vypravit. „Jdu si lehnout,“ dodal a zamířil k chlapecké ložnici. Hermiona, která seděla skloněná nad učebnicí věštění z čísel a pracovala na domácím úkolu, mu věnovala dlouhý zkoumavý pohled.

Když se Harry konečně octl v soukromí své části ložnice, bezmocně se zhroutil na postel a zavřel oči, dlaněmi si zakryl obličej. Vybavil si třepetavé vzrušení, které ho prostoupilo, když mu Draco šeptal do ucha, mrazení, jež mu způsobovaly štíhlé prsty jemně si pohrávající s jeho vlasy a pocit ne nepodobný extázi, přivozený dotykem jejich těl na nejrůznějších místech. A jeho rty - tak měkké, teplé…

Harry se už líbal párkrát před tím: tehdy v pátém ročníku s Cho - zůstalo u jediného neslavného pokusu; v průběhu kratičkého vztahu s Ginny - to ale bylo skoro jako by líbal mladší sestru; s o rok mladší dívkou z Havraspáru, která ho (jak nakonec zjistil) chtěla jen proto, aby se mohla blýsknout v médiích - líbali se několikrát, přičemž Alison mu pokaždé strčila jazyk téměř do krku; a pak během docela trapného ‚románku‘ s Hermionou - asi týden si mysleli, že by spolu třeba mohli chodit, aby poté rozumně uznali, že jsou nejlepší přátelé (a je to super), ale rozhodně nikdy nemohou být ničím víc.

A teď tu byl Draco - jeho polibek nechal Harryho bez dechu, tak, že se mu motala hlava a celý se klepal, srdce mu bušilo jako zběsilé... Žádná z předchozích zkušeností se téhle nemohla rovnat. A ještě jednu věc zanechal Dracův polibek hluboko v Harryho nitru - touhu po dalším... nejen polibku.

Harry tiše zaklel, když si uvědomil opět rostoucí tlak v klíně. Jaký názor měl na celou věc Draco? A proč sakra JEN TAK zmizel?!



++ Komentovat ++

++ Předchozí kapitola ++ Další kapitola ++

++ Zpět na výběr kapitol ++

++ Zpět na přehled Harry Potter fan fiction ++