Fan Fiction - Harry Potter - Série - Esprite



ESPRITE
Kapitola 2 - Výzva, kterou nelze odmítnout


Harrymu bylo jasné, že v to úterní ráno se něco změnilo - něco mezi ním a Dracem Malfoyem. Vzpomínal na těch necelých sedm let, které strávil v Bradavicích - po všechnu tu dobu tam byl Draco Malfoy, jeho věčná konkurence, jeho protivník číslo jedna na famfrpálovém hřišti, jeho nepřítel. Od prvního okamžiku, kdy se s Malfoyem setkal v Příčné ulici, se mu Draco nelíbil.

Nelíbil? popíchnulo ho cosi hluboko v jeho mysli. Harrymu se nepříjemně stáhlo něco v hrdle. Nelíbil? Harry pomalu otočil hlavu doprava, kde seděl Malfoy a zaujatě poslouchal výklad profesora Snapea.

V posledních dvou dnech si Harry všiml tolika věcí, které dřív vůbec nevnímal... Toho, jak se Malfoy tvářil, když se zrovna nedíval na nikoho z Nebelvíru - jeho výraz byl plný hrdosti, ale zdaleka ne tak nesnesitelný, jak by si Harry býval myslel - vlastně byl víc než elegantní. Pozoroval, jak si Malfoy dlouhými štíhlými prsty zahrnuje za uši pramínky vlasů, připomínajících v mdlém světle Snapeovy učebny čiré stříbro, a jak vzpřímeně sedí, zejména v porovnání se shrbenými hranatými postavami Crabba a Goyla.

Harry musel přiznat, že Draco Malfoy byl - aniž o to jakkoliv usiloval - atraktivní. Nemohl říci, že by se mu nelíbil - naopak, už na první pohled Harryho zaujal svými neobyčejně pravidelnými a - nemělo smysl to popírat - půvabnými rysy, které teď, když Dracovi bylo téměř 18 let, vypadaly mnohem lépe než kdysi v prvním ročníku.

Harry se přistihl, jak obdivuje křivku jeho lícních kostí, pevnou a přesto jemnou linii jeho brady z profilu... A vyděsilo ho to.

Tohle je Malfoy. Malfoy, připomněl si. Nenávidíš ho. A on nenávidí tebe. Hned na to ale zjistil, že to není pravda - jediný, koho opravdu nenáviděl, byl lord Voldemort. To, co spojovalo jeho a Malfoye nebyla nenávist - jen rivalita, naschvály, bezvýznamné potyčky... Harry si uvědomil, že ho to všechno vlastně baví - jejich souboje ve famfrpálu, úšklebky, posměšné narážky. Nebyl si ale jistý, jestli by ho to všechno tak uspokojovalo, nebýt jeho oponentem Draco Malfoy.

Z uvažování Harryho vytrhlo kopnutí do kotníku, které mu pod stolem uštědřila Hermiona. Teprve teď si všiml, že ho Snape probodává jedním ze svých zlověstných pohledů.

„Pane?“ Harry neměl nejmenší tušení, co po něm Snape chce.

„Ptal jsem se, kdo bude vaším partnerem pro závěrečnou práci,“ řekl Snape suše.

„Ehm... Ron Weasley.“

Snape se zamračil ještě víc. „Říkal jsem, že si smíte vybrat partnera pouze z jiné koleje než své vlastní. Zdá se, že všichni - kromě vás - to pochopili,“ utrhl se na Harryho, který ho jen zmateně sledoval - o tom, co Snape vykládal poslední čtvrt hodiny, neměl ani ponětí.

„Strhávám Nebelvíru pět bodů za vaši nepozornost.“

Třídou se ozvalo tiché pochechtávání některých žáků ze Zmijozelu smíšené s povzdechy nebelvírských. Pak Snape opět promluvil:
„Tak tedy, pane Pottere?“

„Draco Malfoy,“ vypadlo z Harryho první a jediné jméno, jež ho napadlo.

Skupinou studentů to zašumělo - všichni věděli, že Potter a Malfoy se nemůžou vystát a radši by šli dobrovolně s holýma rukama zabíjet draky, než aby spolupracovali. Několik žáků téměř otevřelo pusu překvapením a hlavy všech teď byly obráceny na Harryho.

Draco Malfoy pomalu vzhlédl a otočil se vlevo, aby se setkal s Harryho pohledem.

Dracovy oči vypadaly v ponuře osvětlené učebně plné té nejhlubší šedi, jeho pohled byl pevný a intenzivní. Harry kdesi pod tím povrchem připomínajícím klidnou mořskou hladinu zahalenou šedavým stínem vytušil zvláštní napětí, a když si dlouho hleděli do očí, cítil, jak ta vnitřní bouře roste - viděl to nejen v Malfoyových očích, ale vnímal to samé uvnitř sebe samého.

Draca Harryho volba překvapila, ale nedal na sobě nic znát. Vlastně byl svým způsobem rád, že jeho partnerem bude zrovna Potter - cokoliv týkající se Harryho Pottera bylo jakousi osobní výzvou, ať už šlo o sarkastické poznámky pronášené pokud možno tak, aby je slyšela celá škola sedíc ve Velké síni, o proslulé zápasy mezi Zmijozelem a Nebelvírem ve famfrpálu nebo o práci z lektvarů.

Draco si vzpomněl, jak mu tohle všechno chybělo, když byl Potter začátkem roku na měsíc uvolněn ze školy - nikdo přesně nevěděl proč, ale šeptalo se o speciálním výcviku v rámci Fénixova řádu. Posmívání se Potterovým přátelům ho tehdy rychle omrzelo, když tam nebyl Harry, aby se jich zastával a oplácel jeho urážky - Draco si byl už delší dobu vědom, že právě Harry Potter je důvodem, proč ho tolik bavilo provokovat nebelvírské... Harry Potter, který vypadá tak úchvatně, když je rozčílený. Úchvatně? No to snad ne?! okřikl se Draco v duchu.

Zíral teď Harrymu do očí, jiskřících živou zelení za skly brýlí, a opět se ho zmocnilo to zvláštní napětí, které bylo mezi ním a Potterem - jen mezi ním a Potterem - odjakživa, a které snad v posledních týdnech ještě zesílilo. A Draca téměř děsilo, jak příjemný to byl pocit... Snažil se ale lehkému mravenčení po celé délce páteře a o něco prudšímu tepu nevěnovat pozornost.

~*~


„Harry, nezbláznil ty ses náhodou? Vybrat si toho nejhoršího ze zmijozelské pakáže!“ Ron nevěřícně zakroutil hlavou, když společně s Hermionou stoupali po schodech do nebelvírské věže.

„Aspoň jsem toho ušetřil ostatní,“ pokrčil Harry rameny. „Kromě toho, být ve dvojici s Crabbem taky není zrovna terno, nemyslíš?“

„Ale... Malfoy...“ Ron se na chvíli odmlčel, jako by se snažil vymyslet co nejpřiléhavější urážku na Malfoyovo konto.

„Malfoy je v lektvarech nejlepší v ročníku,“ skočil mu do řeči Harry. „Promiň, Herm,“ omluvně se usmál na Hermionu, která zůstávala trochu pozadu kvůli těžkým knihám, které jako vždy vláčela s sebou.

Hermiona mu úsměv poněkud chabě oplatila. Nemohla být nejlepší ve všem, to jí bylo jasné, a smířila se s tím - nicméně fakt, že to byl zrovna Malfoy, kdo ji předstihl, jí byl stále částečně proti mysli.

Ron se zhluboka nadechl, jako by chtěl něco říct, ale rozmyslel si to, takže do společenské místnosti vešli už mlčky.

Harryho zamrzelo, že se k Ronovi zachoval podrážděně, a tiše si povzdechl. Ron byl Harryho nejlepším kamarádem od prvního roku, kdy nastoupili do Bradavic, a vždycky stál na jeho straně, ať už se dělo cokoliv. I nyní zůstával jeho upřímným přítelem, přestože Harrymu neušlo, že od jeho měsíční nepřítomnosti na začátku roku se jejich vztah částečně ochladil. Harryho to trápilo, ale ani kvůli Ronovi nemohl porušit slib mlčenlivosti, kterým byl zavázán Řádu.

A teď byl na svého nejlepšího kamaráda protivný - kvůli Malfoyovi! Harry cítil, jak mu do tváří stoupá vztek. Nevěděl ale, jestli je víc naštvaný na Malfoye - který byl tak často příčinou problémů, že by se i Harryho nálada pod psa klidně dala přičíst jemu - nebo sám na sebe - to proto, že si Malfoye dobrovolně vybral ke spolupráci, že se ho víceméně zastal před Ronem, a především proto, že mnoho jeho myšlenek patřilo poslední dobou právě Dracu Malfoyovi.

Korunní princ Zmijozelu, připomněl si Harry vznosnou přezdívku, kterou si Draco vysloužil od zbytku své koleje. Ušklíbl se - opravdu trefné. Bylo zjevné, zejména u dívčí populace Zmijozelu a zčásti i dalších kolejí (vyjma snad jen Nebelvír), jakému uctívání a obdivu se Malfoy těší... Harry to dost dobře nedokázal pochopit. Ne? opíchl ho opět vnitřní hlásek. Není to víc než dvě hodiny, co jsi zaujatě zíral na jeho dokonalý profil... Harryho se zmocnil nepříjemný pocit a uhnízdil se mu v břiše, přestože takové vtíravé myšlenky rychle zaplašil, jen co se mu vůbec zrodily v hlavě.

~*~


Pondělní odpoledne dýchalo svěžestí a chladivý vánek jemně cuchal vlasy Draca Malfoye, který mířil svižnými kroky k šatnám u famfrpálového hřiště. Měl dost času, trénink zmijozelského mužstva začínal za dobrých dvacet minut, ale Draco byl jakožto kapitán zvyklý být na místě vždycky dřív než jeho spoluhráči.

Za svou kolej hrál už šestým rokem, tři roky v pozici kapitána, a po celou tu dobu ho rozčilovala nedochvilnost některých hráčů - famfrpál byl jednou z věcí, které Draca opravdu bavily, a čím déle byl nucen čekat na spoluhráče, tím méně času zbývalo na samotný trénink. Sám chodil dokonce v předstihu a o to jednodušší bylo předhazovat poté opozdilcům jejich neschopnost a nedisciplinovanost.

I teď se Draco upřímně těšil, až bude konečně ve vzduchu. Příjemně čerstvý vzduch a březnové sluníčko zářící na téměř bezmračné obloze - ideální podmínky pro famfrpál. Draco se bezděčně usmál a v nezvykle dobré náladě vešel do šatny.
Před svou skříňkou se zastavil a shodil z ramenou černý školní hábit, aby si vzal oblečení na famfrpál. Zrovna si začal rozepínat bílou košili z jemného materiálu, když se ozvalo klapnutí dveří. Draco se automaticky otočil a… a zůstal němě zírat.

Ve dveřích vedoucích ze sprch stál Harry Potter, jen v tmavě červeném ručníku ovinutém kolem boků. Z černých vlasů mu kapala voda a stékala dolů po jeho ramennou. Zřejmě se zdržel po tréninku Nebelvíru, který skončil před chvílí.

Draco namáhavě polkl a ztěžka se nadechl, načež si Harryho přeměřil od hlavy k patě.

Bože, má ale úžasné tělo! napadlo ho, když pohledem putoval vzhůru přes jeho lýtka a stehna, pevně formovaná díky dlouholeté dřině na famfrpálovém hřišti, dál přes záhyby ručníku nedbale zakrývajícího jen to nejnutnější, aby hned poté spočinul očima na jasně se rýsujících svalech na Harryho břiše, jenž měly stejný lehce snědý tón jako obě Harryho paže.

Draco si ještě několik vteřin prohlížel Harryho postavu, potom vzhlédl a setkal se s jeho pohledem. V pronikavě zelených očích se zračilo zděšení smíšené s naprostým překvapením a zmatením.

„Mal-“ Harry promluvil, ale slovo se mu zadrhlo v hrdle.

Draco cítil, že se chvěje, vnímal slabé škubání až v konečcích prstů, které bylo v souladu se zrychlenými údery srdce.

„Tak oblečeš se sakra? Nebo to je snad nová móda?“ vypravil ze sebe, ale nespouštěl oči z Harryho obličeje.

Vážně chceš, aby se oblékl? ozval se úlisný šepot jeho vlastního já. Samozřejmě! okřikl se Draco v duchu. Lháři! zkonstatoval vnitřní hlas - a Draco si přiznal, že to je pravda. Upřímně řečeno, obrázek skoro nahého Pottera se mu... líbil?!

„Co je?!“ obořil se na Harryho, když si všiml, že na něj dál jen nejistě hledí a přešlapuje na místě.

Harryho tváře prudce zahořely, až barvou připomínaly ručník, který si nyní nervózně přidržoval na boku.

„Otoč se,“ řekl téměř bez dechu a neklidně si skousl dolní ret.

Zatraceně sexy, blesklo Dracovi myslí, když pozoroval, jak se Harryho zuby zaryly do jeho rtu, který se po uvolnění stisku zbarvil do ruda.

Ušklíbl se a s očima v sloup se otočil zpět ke své skříňce. Chtěl pokračovat v převlékání, ale jeho třesoucí se prsty marně zápolily s dalším knoflíkem košile. Z opačné strany místnosti uslyšel tiché cvaknutí, jak Potter otevřel svoji skříňku, následované zašustěním látky.

Draco potlačil intenzivní nutkání obrátit se. Copak opravdu tolik stojíš o to vidět Pottera nahého? položil si otázku, které vzápětí litoval - odpověď na ni se mu neodbytně drala do mysli a zdaleka mu nepomohla uklidnit se. OK, okamžitě toho nech, Draco, napomínal sám sebe. Je to Potter, nepřítel, zastánce mudlovských šmejdů, pokračoval, ale jeho vůle a sebekontrola jako by selhaly. Opravdu přitažlivý zastánce mudlovských šmejdů, když už. Draca jeho vlastní myšlenky šokovaly, ale nedokázal se jim bránit.
Když už se napětí v šatně začalo stávat nesnesitelným, konečně se ozvalo třísknutí dvířek skříňky nebelvírského chytače. Harry Potter se rychle mihl kolem Draca Malfoye netečně zírajícího před sebe a spěchal pryč.

++ Komentovat ++

++ Předchozí kapitola ++ Další kapitola ++

++ Zpět na výběr kapitol ++

++ Zpět na přehled Harry Potter fan fiction ++