Fan Fiction - Harry Potter - Série - Esprite



ESPRITE
Kapitola 14 - Vše, co tíží duši


Draco by si byl nejraději jednu vrazil; uvítal by, kdyby mu Harry jednu vrazil, kdyby mu začal nadávat... Kdyby byl udělal cokoliv jiného, než že beze slova odešel. Draco zkroušeně zabořil obličej do dlaní, výraz bolesti v Harryho tváři neustále živě před očima.

Harry udýchaně vrazil do nebelvírské věže a aniž by si dělal starosti, zda někoho neprobudí, vyběhl ne zrovna nehlučně schody do své ložnice, rozhrnul s trhnutím závěsy a zase je za sebou zatáhl, aby se konečně ocitl v soukromí, skrytý před pohledy kohokoliv, kdo by byl v pozdní noční hodině ještě vzhůru. Zhroutil se na postel a pocity, které se až doteď snažil potlačit, ho začaly přemáhat. Představa Draca, jak se stává Smrtijedem, ho děsila...
Viděl před sebou ohavné znamení lebky s hadem vylézajícím z úst vypálené do hladké pleti paže, které se ještě před nedávnem dotýkal; poté slyšel slova kleteb, které se neodpouštějí, šeptaná polohlasně stejnými rty, které byly tak měkké a teplé v polibcích... Bál se, že Draco by mohl podlehnout nátlaku své rodiny, že by se mohl nechat svést lákavostí Voldemortových příslibů.
Dracova slova o jeho mrtvých rodičích se Harryho dotkla, byl naštvaný, ale pomyšlení, že by mohl ztratit vše, co tak nečekaně našel, bylo mnohem horší. Když konečně upadl do neklidného spánku, byla jeho tvář zvlhlá slzami.

~*~


Příští dva dny se Harry zmijozelskému chlapci záměrně vyhýbal. Nemohl s ním jen tak mluvit, ani se mu podívat do očí, poté, co se mu Draco víceméně přiznal, že i on má kontakt s Temným pánem – tohle setkání zřejmě nebylo první a Harry se přes to nedokázal jednoduše přenést, přestože i teď věřil, že Draco mu nelhal, že opravdu nemá v plánu Voldemorta podporovat.

Harry s nepříjemným napětím očekával příchod soboty – v ten večer mělo k onomu setkání Smrtijedů u příležitosti trestání zrádců dojít.

Jeho srdce hluboce pokleslo, když při snídani marně zíral ke stolu zmijozelských, kde po jejich korunním princi nebylo ani stopy.
Třeba se mu jen nechtělo vstávat, zkusil Harry sám sebe uklidnit chabou výmluvou – samozřejmě se to míjelo účinkem. Harry si byl až příliš dobře vědom, kde Draco asi teď je... Představil si ho, jak se povaluje na své pohodlné posteli s obrovským písmenem M v záhlaví, možná si čte, zatímco čeká na noční událost.

~*~


Draco se probudil ve své vlastní posteli v rodinném sídle Malfoyů. Včera večer se přenesl ze školy až sem. K podobným účelům vlastnil přenášedlo, které vypadalo jako starobylý stříbrný klíč a které zejména v prvních letech v Bradavicích poměrně často používal – pokaždé, když měl plné zuby společné ložnice ve své koleji a když se mu zastesklo po matce, jednoduše se aspoň na několik hodin či na noc uchýlil domů. Čím byl starší, tím méně se doma objevoval – když už, bylo to většinou u příležitosti rodinných oslav, kterých se účastnili přátelé jeho otce – vysoce postavení Smrtijedi – a jejich manželky.
S lordem Voldemortem se Draco setkal jen málokrát a vždy si z toho setkání odnášel nepříjemné pocity – nikdy by to nepřiznal, zejména ne před otcem, ale Voldemortova smrtelně bílá tvář s rudýma hadíma očima, jeho ledový hlas a slizké nelidské ruce mu naháněly strach, či ho spíše znechucovaly a odpuzovaly.

Ležel v posteli, zeleno-stříbrné pokrývky ho chránily před ranním chladem, ale i přesto se zimničně otřásl, když si vybavil zrůdnost člověka (byl to vůbec ještě člověk?!), kterému jeho otec sloužil a kterému by měl Draco sám v nedaleké budoucnosti posluhovat také – to od něj alespoň očekával Lucius.

Draco si uvědomil vlnu hluboké zášti a nenávisti, která se dostavila, když si představil ty ohavné ruce, jak se dotýkají Harryho, jak mu ubližují... Udělalo se mu špatně, proto radši vstal a neupravený odešel do jídelny, kde mu jeho matka připravila snídani.

Narcisa Malfoyová byla krásná, elegantní žena. Když se její syn usadil ke stolu a pustil se do jídla, sedla si vedle něj a chvíli ho tiše pozorovala.
Hleděla na pohledného mladého muže a ve vzpomínkách se vrátila o několik let zpátky. Zdálo se jí to jako včera, kdy svého chlapce konejšivě držela v náručí a otírala slzičky z jeho tváří – malý Draco tehdy zatínal útlé pěsti vztekem a ponížením poté, co si z něj několik z Luciusových přátel dělalo legraci kvůli jeho v té době ještě téměř dívčím rysům a světlým vláskům sahajícím kousek pod uši.
Jak moc se změnil, napadlo Narcisu při pohledu na jeho pevná ramena. Tahy v jeho obličeji byly stále jemné a pramínky vlasů ne o moc kratší než kdysi, přesto už v žádném případě nepřipomínal děvče.

„Jak ten čas letí,“ řekla víc sama pro sebe než Dracovi a rukou ho pocuchala ve vlasech. „Jsi pořád pryč, ve škole... Málem bych zapomněla, že z mého malého chlapce se stal muž. Chyběls mi, Draco,“ řekla něžně a pohladila ho po tváři.

Usmál se. „Ty mně taky.“

Narcisa zauvažovala, zda má její syn přítelkyni. Určitě ano, připustila s trochou žárlivosti.

„A co dívky?“ troufla si zeptat se ho.

Draco překvapeně zvedl hlavu a udiveně se na matku podíval – nebyl zvyklý rozebírat svůj osobní život, ani s ní.

„Nezajímají mě“ odpověděl vzápětí jednoduše a pravdivě, poněkud bez rozmyslu. Měl dost rozumu, aby nedodal něco ve stylu Chodím s Harry Potterem.

Narcisa zvedla tázavě obočí, velmi podobně jako to dělal i Draco.

„Myslím, že teď jsou pro mě důležitější jiné věci,“ vysvětlil. Jako třeba sex s úhlavním nepřítelem tvého otce? ozval se uštěpačně vnitřní hlásek. „Studium a tak. Blíží se OVCE, takže mám dost práce,“ zalhal věrohodně, přestože mnohem víc než příprava na zkoušky, které ho čekaly koncem školního roku, mu na srdci ležel vztah s Harrym.
Narcisa se chápavě pousmála a odešla do kuchyně, aby Dracovi přinesla ještě jednu sklenici mléka.

~*~


Draco se samozřejmě neobjevil ani u oběda a Harry se cítil ještě mizerněji než předtím. Odpoledne seděl zamyšleně ve společenské místnosti, která byla téměř prázdná – skoro všichni žáci trávili sobotu, prozářenou paprsky květnového slunce nabírajícího na síle, venku. Harry nepřítomně zíral před sebe a ani si nevšiml Hermiony, která se posadila do křesla proti němu. Vzal její přítomnost na vědomí, až když mu rukou zamávala před nosem.

„Ahh... Ahoj Herm. Proč nejsi venku?“ zeptal se co nejvšednějším tónem.

„A proč tam nejsi ty?“ opáčila Hermiona, pak ale starostlivě dodala: „Harry, co je s tebou?“

„Nic, jsem v pohodě.“

„Ne, to nejsi. Harry, nejsem slepá ani pitomá. Jeden den záříš jako sluníčko a teď chodíš jako tělo bez duše.“ Položila jemně svoji dlaň na hřbet jeho ruky a tiše pokračovala. „No tak, co tě trápí? Srdeční problémy? Jsi zamilovaný?“ hádala.

Harry se najednou cítil hrozně unavený – unavený ze všeho toho lhaní přátelům, tajnůstkaření. S povzdechem přikývl.

„Všechno je tak skvělé a pak najednou -“ nedokončil větu, ale Hermiona jako by tušila, na co myslí. ¨

„Pohádali jste se?“ zeptala se.

„Tak nějak,“ kývl. „Herm, proč musí být všechno tak komplikované? Jsem na něj naštvaný, ale zároveň si o něj dělám takové starosti. Den s ním nemluvím a tolik mi chybí...“ mluvil zkroušeně.

On?“ řekla Hermiona trochu udiveně.

Harry si teprve teď uvědomil, co právě před vteřinou povídal. Co se dá dělat? posteskl si v duchu a odpověděl:
„Ano, je to kluk. Hermiono, já... nikdy jsem ne-“

Hermiona ho zarazila, když si všimla jeho rozpaků.

„Harry, to je v pořádku, respektuju to. Řekla jsem ti přece, že se mi můžeš svěřit se vším,“ povzbudivě se na něj usmála. Upřímně řečeno, překvapilo ji to. Sice tušila, že... Ale přesto jí přišlo zvláštní slyšet ta slova z Harryho úst.
Tak jako tak, opravdu to bez jakéhokoliv pohoršení respektovala. Pravda, mezi kouzelnickou veřejností nebyly podobné vztahy zrovna obvyklé a tolerované, nicméně Hermiona byla svými mudlovskými rodiči vychovávána jako velkorysý, tolerantní člověk s otevřenou myslí.

„Díky, Herm,“ pousmál se Harry, vzápětí ale zase sklesl. „Ale ne všichni jsou jako ty.“

„Tím si teď nezatěžuj hlavu. Proč jste se vlastně nepohodli?“

„To se těžko vysvětluje,“ pokrčil Harry vyhýbavě rameny. „Řekněme, že šlo o rodinné záležitosti a povinnosti. O to, co od něj jeho rodina očekává – a s čím já nesouhlasím. On vlastně taky ne, doufám, ale...“ Harry mluvil a mluvil, jako by se v něm zlomila nějaká vnitřní bariéra; řekl Hermioně o svých pocitech, o tom, jaké si o Draca dělá starosti, jak mu na něm záleží – to vše, aniž by jedinkrát zmínil jeho jméno.

„Harry, a... co cítí on k tobě?“ zeptala se Hermiona.

„Miluje mě, řekl mi to,“ vypadlo z Harryho dřív, než o svých slovech stihl začít přemýšlet, natož pochybovat.

Hermiona zamyšleně potřásla hlavou. „Měl by sis s ním promluvit. Problémy je třeba řešit.“

„Já vím. Děkuju, Hermiono,“ usmál se a krátce ji objal, když se zvedla k odchodu.

Hermiona už se chystala otočit se a vydat se pryč, ale náhle se zastavila a podívala se Harrymu do očí.

„Ještě jednu otázku, Harry,“ řekla a zkoumavě přimhouřila oči. „Je to Draco Malfoy?“ Bylo to spíš konstatování než dotaz.

„Jak...“ Harry vytřeštil oči a zalapal po dechu. „Jak to víš?!“

„Harry, už jsem ti řekla, že nejsem slepá ani úplně pitomá,“ pousmála se a v očích se jí zalesklo. „Nejdřív si ho vybereš za partnera při lektvarech, pak ho zachráníš před pádem,“ začala vypočítávat. „Ty květiny v barvách Zmijozelu a Nebelvíru, kradmé pohledy ve Velké síni a při vyučování, to, že křičíš jeho jméno ze sna... Nebylo tak těžké dát si dohromady jedna a jedna – jen jsem tomu, myslím, nemohla uvěřit, proto mi to trvalo celkem dlouho. Harry, upřímně, zaráží mě, že mi to nedošlo mnohem dřív, při tom, jak se na tebe Malfoy dívá...“

„Jak?“ skočil jí Harry do řeči.

„Tak... fascinovaně. Je to, jako by přestal vnímat všechno ostatní, když si všimne tebe. Možná se tak na tebe koukal vždycky, ale stoprocentně se při tom dřív netvářil zasněně.“ Hermiona se maličko uchichtla a poté Harryho nechala stát ve společenské místnosti a zamířila ven.

Harry byl tak trochu mimo, nicméně cítil obrovskou úlevu, jako by mu někdo z ramen odejmul těžké závaží. Byl rád, že s Hermionou mluvil – přestože si byl částečně nejistý, co si jeho kamarádka doopravdy myslí, hodnotil dnešní rozhovor jako pozitivní událost. Byl by poměrně spokojený, kdyby ho neustále netížilo vědomí, že Draco se má dnes v noci ocitnout ve společnosti toho, který se Harryho snažil zničit.

++ Komentovat ++

++ Předchozí kapitola ++ Další kapitola ++

++ Zpět na výběr kapitol ++

++ Zpět na přehled Harry Potter fan fiction ++